1. DEN VÝLETU
Do Jižního Tyrolska jsme vyrazili v noci ze čtvrtka na pátek 7.6.2019 (chvilku před půlnocí). Jeli jsme po trase Rozvadov, Mnichov, Kufstein, Innsbruck, Brenner a Onach. Měli jsme před sebou 670 kilometrů - 6,5 hodiny jízdy. Kolem páté ráno jsme zastavili na odpočívadle asi 30 kilometrů před Innsbruckem a dali si půlhodinku spánku. Odpočívali hlavně řidiči. V 9.00 hodin jsme byli ve vesničce Onach, kde jsme měli objednané ubytování v apartmánu Haus Tasser přímo u místních domorodců. Apartmán byl pěkný, prostorný, se vstupem na terasu a zahradu. Začali jsme vybalovat, chvíli si odpočinuli a po jídle vyrazili na první výlet. Bylo krásné počasí, teplo, tak jsme jeli k jezeru Braies. Je to asi 35 kilometrů od ubytování. Jezero je jedno z největších a nejhlubších v Dolomitech. Kolem něj vede turistická stezka dlouhá asi 3,5 kilometru. Na cestu jsme si vzali i kočárek a až na pár úseků, kde jsme jej nesli se jelo krásně. Někteří lidé se v jezeře koupali, tak jsme zkusili teplotu a moc je nechápali - voda byla jak led. Po procházce kolem krásného jezera Lago di Braies jsme se vrátili zpět do Onachu na ubytování.
2. DEN VÝLETU
Tento den nás čekala perla Dolomit a to výlet na Drei Zinnen / Tre Cime / Tři zuby Lavaredské. Autem jsme jeli asi 60 kilometrů (1 hodinu). Cesta vede kolem Brunecku, přes Toblach a před jezerem Misurina uhybá vlevo na placenou silnici vedoucí až k chatě Auronzo. U této chaty jsou velká parkoviště a začíná zde turistická trasa kolem Tří zubů. Právě ta nás sem přivedla. Zhruba po jednom kilometru jsme minuli kapli Alpini a za dalších 700 metrů zastavili u chaty Lavaredo. Občerstvili jsme se a koukali kudy dál, jelikož cesta mizela pod slušnou vrstvou sněhu. Nechtělo se nám hned vracet tak jsme pokračovali dál. Cesta stoupá a asi po 300 metrech jsme museli naši výpravu ukončit. I tak byl ale výhled na Tři zuby impozantní. Zpět jsme se vrátili stejnou cestou. Další zastávkou bylo horské městečko Cortina d'Ampezzo vzdálená od Tří zubů asi 22 kilometrů. Z parkoviště u chaty Auronzo jsme vyrazli kolem jezera Misurina přes průsmyk Passo Tre Croci do Cortiny. V Cortině jsme chtěli navštívit lanovku Tofana, ta byla ale bohužel v rekonstrukci a tak jsme zvolili druhou lanovku - Faloria na protější straně údolí. Horní stanice této lanovky se nachází ve výšce 2120 metrů a v roce 1956 hostila obrovskou slalomovou událost v rámci zimních olympijských her. Na těchto sjezdovkách je každoroční zastávkou i mistrovství světa v alpském lyžování. Na hoře Faloria se také natáčel hollywoodský film Cliffhanger se Sylvesterem Stalonem v hlavní roli. Nedaleko horní stanice se nachází jeho filmová chata. Po procházce jsme se vrátili zpět na parkoviště, domů to bylo kolem 60ti kilometrů. Z Cortiny jsme jeli průsmykem Passo Falzarego kolem pevnosti Tre Sassi až do Onachu na ubytování.
3. DEN VÝLETU
V neděli jsme vyrazili do průsmyku Passo Pordoi. Čekal nás přejezd asi 53 kilometrů, něco přes hodinu jízdy. Po cestě je ale stále na co koukat, italské horské průsmyky jsou jedinečné svými výhledy na typické vápencové hřebeny, když se ještě přidá slunce které je osvítí je to nádhera. V 8.45 jsme zaparkovali u lanovky na vrchol Sass Pordoi. Spodní stanice se nachází ve výšce 2239 m.n.m. a horní je o 700 metrů výše. Původně jsme měli v plánu vyrazit od horní stanice na vrchol Piz Boe, to jsme bohužel kvůli vysoké sněhové pokrývce vzdali. Z vrcholu Sass Pordoi je krásný výhled, tomu vévodí pohled na ledovec Marmolada. Další zastávkou byla lanovka na vrchol Lagazuoi vzdálená asi 30 kilometrů. Opět jsme se proplétali průsmykem Pordoi a Falzarego až ke spodní stanici lanovky. Ta se nachází ve výšce 2117 m.n.m.. Hora Lagazuoi je známá hlavně díky frontě první světové války, která tudy procházela. Celá přední strana hory je doslova provrtaná štolami, kterými se dá projít nahoru i dolů. Převýšení mezi horní a spodní stanicí lanovky je kolem 600 metrů. Z vrchu je krásný výhled zpět do průsmyku, vidíme i další známou vojenskou pozici Cinque Torri a prohlížíme si palebná postavení, která se na hřebenu zachovala. Je neuvěřitelné co vše dokázali lidé v té době vybudovat v takové nadmořské výšce a v tak nepříznivých klimatických podmínkách. Další zastávkou na trase bylo muzeum popisované fronty první světové války - Tre Sassi. Muzeum skýtá velké množství válečných artefaktů, zbraní, oblečení apod.. Pro milovníky historie je jeho návštěva povinností. Posledním cílem tohoto dne byly zemní pyramidy poblíž vesnice Percha (Erdpyramiden Platten) vzdálené asi 50 kilometrů. Auto jsme nechali na parkovišti a k pyramidám jsme šli asi 1,5 kilometru po stezce, která vede chvilku lesem, chvilku po kamenité a polní cestě. Když jsme dorazili na místo údivem jsme ztichli. Zemní pyramidy jsou útvary vzniklé vodní erozí písčitého podloží ve svahu. Pyramidy, jinak také jehly vznikají tak, že ve svahu nezpevněném kořeny odplavuje voda horninu a pokud je v zemi kámen odplavuje ji jen kolem něj a ne přímo pod ním. Tak vznikají jehly a komíny, které dříve či později spadnou. Návštěva tohoto zajímavého přírodního úkazu je velkým zážitkem!
4. DEN VÝLETU
Tento den jsme měli v plánu projet údolí Ahrntal / Aurina za Bruneckem. Na konci tohoto údolí se nachází vesnička Kasern a poblíž ní vodopád Rötbach. Zaparkovali jsme u turistického infocentra a vyrazili k vodopádu vzdálenému 1,3 kilometru. V této oblasti se dříve těžila měď a potoky vyvěrající ze skal a štol jsou zbarvené do červena - odtud možná i název potoka Rötbach (Červený potok). K vodopádu je to sice do kopce, ale odměnou je krásný výhled na mohutný vodopád padající do údolí. Po návratu k autu jsme sjeli údolím níže do vesničky Mühlegg, kde se nachází další vodopád a to Frankbach. Přístup k němu je trochu horší, protože se nachází ve svahu údolí. Parkuje se ve vysekané zatáčce na trávě a k vodopádu se jde po stezce nejdříve do kopce a pak se asi kilometr klesá. Zpátky je možné dojít buď tou samou cestou, nebo po asfaltové silničce. Posledním a asi nejhezčím vodopádem tohoto dne byl vodopád Pojer u lyžařského střediska Speikboden. Cesta k vodopádu vede z velkého parkoviště u lyžařského střediska v podstatě po rovině proti proudu potoka Aurino / Ahr. Asi po půl hodince (1,2 kilometru) jsme byli u vodopádu. Ten je ukrytý v lese - jeho přítomnost prozrazuje pouze hukot vody. Od vodopádu jsme vyrazili směrem k ubytování. Zastavili jsme se ještě u hradu Taufers, který jsme si prohlédli pouze z venku a pak už hurá na ubytování...
5. DEN VÝLETU
Pátý den byla v plánu návštěva Lago di Neves - umělého jezera (přehrady) na konci údolí Valle di Molini. Jeho hráz je nejvyšší v Tyrolsku a měří 94,66 metrů. Nahoru k jezeru vede placená silnička a provoz zde řídí semafor - dvě auta by se tu totiž nevešli. Kolem jezera vede turistická stezka dlouhá asi 4 kilometry. Stezka vede víceméně po rovině a nabízí krásné výhledy na jezero i okolní vrcholy. Zhruba v její polovině se nachází chata s restaurací, která nabízí místní produkty. U hráze přehrady se nachází informační panely o tom jak a kam přehrada přivádí vodu - technické řešení celé sestavy je opravdu obdivuhodné. Po prohlídce jezera jsme se vydali zpět do údolí do soutěsky Lappacher Klamm. Tato soutěska je tvořena potokem, který vytéká z přehrady Neves a na němž je i několik vodopádů. Auto jsme nechali ve vesničce Lappach u dětského hřiště a vyrazili do soutěsky. K vyhlídce na vodopád je to asi kilometr. Po celé délce stezky jsou krásné výhledy do rokle vymleté vodou. Rokli stezka několikrát překonává po můstcích a na trase nás čekalo i několik schodišť. Zdejší vodopády a soutěska jsou hojně využívány ke canyoningu, takže jsme měli také to štěstí a pozorovali "blázny" jak slaňují vodopády a po zadku sjíždí peřeje potoka. Při návratu zpět na ubytování jsme se ještě zastavili na hoře Kronplatz a pak už zamířili odpočívat do apartmánu.
6. DEN VÝLETU
Dopoledne jsme projeli nádherné průsmyky nad městem Arraba - Passo Gardena a Passo Sella. Zastavili jsme na parkovišti v průsmyku Sella a v plánu jsme měli túru okolo vrcholu Sassoluongo. Kvůli sněhu jsme ji ale bohužel opět zrušili tak jako předchozí. Příště musíme do Dolomit vyrazit déle - v červnu ještě leželo ve vyšších nadmořských polohách celkem dost sněhu. Mysleli jsme si tedy, že alespoň vyjedeme do sedla pod Sassolungem lanovkou, ale tento den bohužel ani ta nejezdila. Od masivu Selly jsme tedy vyrazili do Brixenu a pak dále do údolí Antholz / Anterselva. Naším cílem bylo biatlonové středisko a jezero Anterselva. Po příjezdu a zaparkování jsme navštívili místní restauraci - naprostá spokojenost. Po občerstvení jsme vyrazili na stezku kolem jezera. Stezka měří asi 4,5 kilometru a prošli jsme jí klidným tempem za necelé dvě hodinky. Kolem jezera je krásná příroda, vodopády a tyrkysová hladina jezera vše kolem odráží jako velké zrcadlo. Po procházce jsme si ještě prohlédli biatlonovou arénu a vyrazili zpět na ubytování.
7. DEN VÝLETU
Byl posledním dnem výletu a návratem domů. Abychom si cestu zpříjemnili, naplánovali jsme si návštěvu Allianz Areny v německém Mnichově - domácí hřiště Bayernu Mnichov. Vstup na stadion je možný pouze v rámci placené prohlídky s průvodcem. Ta trvá 1,5 hodiny a provede vás celým stadionem přes tribunu, šatny, místnost pro tiskové konference až do muzea historie bavorského velkoklubu. Po prohlídce stadionu jsme již zamířili domů - zbývalo nám překonat asi 370 kilometrů.
Jarní Dolomity nás ohromily svou krásou a jelikož nám po tomto výletu zbylo dost restů (tůra kolem Tre Cime, tůra kolem Sassolungo, výstup na Piz Boe), učitě se sem ještě vrátíme...