1. DEN VÝLETU
Na cestu jsme se vydali v pátek 23.6.2017 kolem šesté ranní. Klasická trasa - České Budějovice, Linz a na Voralpenkreuz jsme sjeli směr Kirchdorf, Liezen a Schladming. Přejezd jsme zvládli lehce přes pět hodin. Po obědě jsme byli na místě – statek Kerschbaumerhof – Schladming (47.394069, 13.661548). Ve statku nás příjemně překvapili tím, že nám místo běžného pokoje dali apartmán s kuchyňkou. Ubytování bylo na skvělé úrovni, stejně tak jako celý statek a naši hostitelé.
Po zabydlení jsme jeli prozkoumat vodopád Salza u městečka Sankt Martin am Grimming, který byl od Schladmingu vzdálen asi 27km. Auto jsme zaparkovali u značky zákaz vjezdu (47.489005, 13.963285) a dál jsme pokračovali po svých. K vodopádu je to kolem kilometru cesty, většinou po rovině. Po prvních metrech, které vedou po asfaltce jsme přišli k mostu, za kterým jsme se dali vpravo. Po dalších metrech jsme přišli k elektrárně Salza Kraftwerk. Tato elektrárna „mele“ vodu, která do ní přitéká z přehrady, která je vybudovaná kousek nad vodopádem. Napravo od elektrárny je dřevěný mostek, po kterém vede stezka k vodopádu. Po pár minutách příjemné procházky po lesní cestičce se nám ukázal vodopád s krásným tyrkysovým jezírkem. Teplota vody byla mrazivá a okolní příroda krásně svěží...
Od vodopádu Salza jsme se vyrazili směr Stoderzinken Alpenstrasse. Jedná se o vysokohorskou silnici vedoucí do lyžařského střediska poblíž města Gröbming. Za vjezd na silnici se obecně platí mýto (cca 13,- €). Platit však nemusíte, pokud máte Schladming Summercard (k výhodám karty se ještě dostaneme). V letních měsících láká tato oblast návštěvníky hlavně na pěší turistiku, velkou ZIP line, která vede shora do údolí a dobrodružný lanový park. Po vyjetí na vrchní parkoviště, kousek nad chatu Rosemi Alm (47.457398, 13.812080) jsme se vydali na turistickou trasu vedoucí ke kostelíku Friedenskirchlein (1.898 m.n.m.). Cesta tam a zpět trvala zhruba hodinku. Z cesty jsme měli krásný výhled na údolí od Liezen po Schladming. Stezka vede po vrstevnici a čím více se blížíte k cíli tím více stoupá. Její šířka také není nic moc. Na konci červené značky trčí ze skály nad údolí zmíněný kostelík. Dále pokračuje již jen ferata na kterou jsme se jen podívali a nebylo nám nejlépe... Na cestě zpět jsme potkali divoké kamzíky, startovací rampu pro paraglide a pomník. Výlet na konec Stoderzinken strasse vás rozhodně nezklame – krásné výhledy, úžasná příroda a spousta turistických tras...
Po návratu zpět do údolí jsme se jen přesunuli na ubytování. S paní domácí jsme ještě udělali rezervaci lanovky na Dachstein. Ta je totiž v sezóně hojně využívaná a čekací časy bez rezervace mohou být až dvě hodiny...
2. DEN VÝLETU
V sobotu jsme si dali perfektní domácí snídani a vydali se vstříc Dachsteinu. Ze Schladmingu je to do Ramsau a ke stanici gondoly asi 16km. Spodní stanice se nachází v nadmořské výšce 1.680 m.n.m. a vrchní 2.678 m.n.m.. Lanovku jsme měli rezervovanou na 10.15hod. a perfektně nám vyšlo počasí – v údolí bylo jasno a kolem vrcholku Dachsteinu se motalo jen pár mráčků. Velkým překvápkem byla možnost vyjet nahoru na střeše lanovky. Tu jsme chytli za pačesy a užili jsme si nádherný výhled na okolní vrcholy bez tlačenice a hlavně bez poškrábaných plexiskel lanovky. Po vystoupení na vrchní stanici jsme se šli podívat na skywalk (lávku nad údolí se sklněnou podlahou), na visutý most a schody do prázdna . To jsou po ledovci (na kterém se lyžovalo) asi největší atrakce Dachsteinu. Zvláště schody do prázdna jsou spíše pro otrlé, kterým nevadí výšky. Nachází se na skalní stěně Hunerkogel a schody, stěny i podesta jsou vyrobeny ze skla. Visutý most Hangebrucke je asi 100 metrů dlouhý a pod ním je asi 400 metrová propast do údolí. I když je samozřejmě bezpečný, při chůzi po něm to tak nevypadá.
Po návratu do údolí nás čekal přejezd do Schladmingu, přesněji do střediska sportů Planai, kde se jezí i světový pohár v alpských disciplínách lyžování. Mysleli jsme si, že využijeme Summercard, která nás zdarma dostane na vrchol – jako tomu bylo na Dachsteinu, ale turniket nám pověděl, že je možné využít pouze jednu lanovku denně. Nechali jsme tak Planai na další den a přejeli asi 6 km k soutěsce Silberkarklamm. Jedná se o vápencovou soutěsku, která začíná kousek nad Ramsau a končí v kotli Silberkar. Po zaparkování (47.434952, 13.717317) a vyšlápnutí kopečku jsme přišli ke vstupu. Ten je placený, stojí do 3,- €. Hned za ním je první můstek a schody, vše perfektně přístupné. Procházka soutěskou nebyla náročná a byla velice příjemná. Na skalních stěnách jsou zajištěné lezecké cesty, takže při výstupu mnoha schodišť můžete pozorovat skupinky horolezců. Po vystoupení ze soutěsky do skalního kotle jsme již dále nepokračovali (dá se jít až k chatě Silberkarhutte) a vrátili se zpět na parkoviště a na statek...
3. DEN VÝLETU
Neděle začala ve znamení horšího počasí. V údolí byla nízká oblačnost a občas sprchlo. Podle plánu z předchozího dne jsme se přesunuli do střediska Planai (cca 5km). Na místě jsme byli mezi prvními a cesta nahoru slibovala lepší počasí. Pod lanovkou se kroutí downhillová trať na mtb a lze tak sledovat jízdy některých borců přímo z lanovky. Po vystoupení z lanovky jsme zvolili krátkou trasu kolem vrcholu, která se dá hravě zvládnout i s kočárem. Procházka nám vyšla akorát, jelikož při návratu k lanovce začalo pršet. Po „spadnutí“ do údolí jsme nabrali směr Zell am See.
Přesněji městečko Bruck an der Grossglocknerstrasse – Pension Maria (47.286880, 12.824290). Přejezd měří asi 83 km a trvá zhruba hodinku. Skoro celý nám propršel, což nevadilo, hlavně že po přijetí do Brucku se na obloze začalo vyjasňovat. V oblasti Zell am See jsme byli již poněkolikáté, ale stále je zde z čeho vybírat. Na odpoledne jsme měli v plánu navštívit Kitzsteinhorn. Při pohledu na webkameru a předpověď počasí jsme ale plán změnili. V pondělí totiž mělo být jasno a slunečno. Cesta nahoru navíc není nejlevnější (47,- € / os.), takže zvítězil rozum nad chtíčem. Zajeli jsme se podívat k dolní stanici Gletscherjetu od kolika hodin jezdí a jaké jsou ceny. Po cestě jsme se zastavili u hradu Kaprun a navečer si udělali procházku kolem jezera v Zell am See. U jezera jsme stihli fontánu s hudebním podkresem, zmrzlinu a odebrali se do Brucku. Jelikož jsme měli B&B ubytování, zašli jsme si do restaurace (hned přes cestu od penzionu) na večeři.
4. DEN VÝLETU
V pondělí ráno jsme nervozně sledovali v místní televizi situaci na Kitzsteinhornu. K naší spokojenosti se počasí vyvíjelo velice dobře. Nasnídali jsme se a vyrazili směr Kaprun, který je od Brucku vzdálen asi 13 km. Parkoviště (47.229588, 12.725715) bylo skoro prázdné, tak jsme si zakoupili lístky a vyrazili řadou lanovek až na vrchol do výšky 3.029 m.n.m.. Nahoře bylo nádherně, teplota sice jen kolem osmi stupňů, ale obloha bez mráčku. Prohlédli jsme si vyhlídkovou platformu Top of Salzburg, kde rakouská ORF natáčela rozhovor. Další zajímavostí je tunel skrz Kitzsteinhorn, který nás dovedl na další vyhlídkovou plošinu – výhledy opravdu dechberoucí. Dechberoucí byla i cesta tunelem zpět k horní stanici lanovky. Jelikož je tunel do kopce a nacházíte se ve vysoké nadmořské výšce, dostávají plíce pěkně zabrat. Z vrcholu jsme se vrátili do mezistanice Alpincenter (2.450 m.n.m.), kde jsme poobědvali. Poté jsme se vrátili do údolí.
Na pondělní odpoledne jsme měli plánovanou procházku k pramenu říčky Fuscher Ache. Než jsme ovšem dojeli na parkoviště, kde začíná turistická trasa, odbočili jsme ve vesnici Fusch an der Grossglocknerstrasse vlevo ke starým lázním Fusch (1.188 m.n.m.). Lázně jsou již bohužel nefunkční, je u nich ale vybudovaný turistický kiosek s informacemi o lázních a ukázka lázeňských procedur. V místě se nacházejí takzvané „svaté prameny“, které se využívali k ozdravným kůrám a pití. Po návratu zpět do údolí jsme na náměstíčku ve Fusch odbočili doleva, směrem k mýtnici na Hochalpenstrasse. Toto místo se jmenuje Ferleiten a je zde malá zoologická zahrada. Auto jsme nechali na parkovišti (47.169486, 12.812939) a vydali se vstříck krásnému údolí, kde pramení již zmiňovaná říčka. Touto procházkou jsme ukončili den a vrátili se na ubytování.
5. DEN VÝLETU
Posledním dnem výletu bylo úterý. Tento den jsme měli v plánu přejezd zpět do ČR. Aby jsme ale nejeli celou cestu v kuse, naplánovali jsme si zastavení v nedalekém Bad Gastein. Toto město je vzdálené od Brucku asi 40 km a je známé svými termálními prameny a krásným vodopádem přímo uprostřed města. Po cestě jsme navštívili infocentrum a nabrali si materiály potřebné pro případnou návštěvu tohoto údolí. Dle materiálů toho nabízí hodně... Po příjezdu do města jsme hledali parking. Ten jsme nakonec našli úplně ideální (47.116212, 13.136950). Byl kousek od vodopádu a nebyl placený. Z parkoviště jsme šli cestou dolů k vodopádu. Po pár metrech jsme se ocitli přímo naproti němu. Je to zajímavý pohled – přírodní síla vodopádu a všude kolem lázeňské domy. Od vodopádu jsme se vyškrábali stezkou k hornímu mostu, který říčka podtéká a prohlédli si i zákoutí města. Kolem oběda jsme místo opustili a namířili jsme si to zpět do Čech. Cesta byla dobrá a až se nám podaří dostavět dálnici k rakouskému Freistadtu, tak bude i rychlá a hlavně bezpečná.
Na podzim se do Rakouska chystáme zas - tentokrát do oblasti jezer solné komory (Wolfgangsee, Mondsee a Attersee). Už teď se těšíme...