Łącka Góra je nejznámější putující duna Slovinského národního parku na severu Polska, nedaleko letoviska Łeba. Obrovská hora světlého písku se zvedá do výšky přes čtyřicet metrů nad hladinu moře a z jejího vrcholu to opravdu vypadá jako na poušti. Ne náhodou se jí přezdívá polská Sahara. Podle oblíbené místní legendy tu za druhé světové války dokonce cvičili vojáci Afrikakorpsu před nasazením v severní Africe, historici ale tuhle historku nepotvrdili.
Duna není na jednom místě. Vítr od moře ji neustále posouvá do vnitrozemí rychlostí až několik metrů za rok. Písek postupně zasypává les, který stojí v její cestě, a na druhé straně po letech vynořuje odumřelé kmeny stromů. Krajina se tak mění doslova před očima.
Slovinský národní park chrání úzký pruh země mezi Baltským mořem a jezerem Łebsko. Od roku 1977 patří mezi biosférické rezervace UNESCO. Pohyb písku je tu mimořádně silný, proto jsou zdejší duny jedny z největších putujících dun v Evropě. Z vrcholu duny je vidět na jedné straně moře a na druhé rozlehlé jezero Łebsko s okolními lesy. Po písku se dá volně chodit jen na vyznačeném území. Z duny je možné sejít k moři a vrátit se podél pláže, což je jeden z nejhezčích okruhů v celém parku.
Auta se nechávají na parkovišti v Rąbce u Łeby, kde je vstup do parku. K duně je to odtud asi pět a půl kilometru po rovné lesní cestě. Dojde se pěšky, dojede na kole nebo elektrickým vozíkem a v sezóně jezdí i výletní loď přes jezero. Vstup do této části parku je v sezóně zpoplatněn. Cestou k duně se prochází kolem bývalé německé raketové zkušebny z doby druhé světové války. V muzeu pod širým nebem jsou k vidění zbytky odpalovacích zařízení a modely raket, které se tu zkoušely. Pro děti i dospělé je to zajímavé zpestření cesty. Na celou návštěvu je dobré počítat s půldnem. Do písku se hodí pevná obuv a v létě voda a ochrana před sluncem, protože písek silně odráží paprsky. Kdo chce dunu vidět bez davu, měl by vyrazit brzy ráno. Łeba nabízí po návratu široké pláže a rušnou promenádu s restauracemi.