Zřícenina kostela v Trzęsaczu je jedním z nejpozoruhodnějších míst na polském pobřeží Baltu. Na samotném okraji útesu tu stojí jediná cihlová zeď s gotickými okny. Je to vše, co zbylo z kostela, který kdysi stál daleko od moře a který během staletí postupně pohltily vlny.
Kostel byl postaven na přelomu 14. a 15. století z kamene a cihel. Zasvěcený byl svatému Mikuláši, patronovi námořníků a rybářů, a právě jeho kostel si nakonec vzalo moře. V době stavby ho od břehu dělily zhruba dva kilometry. Moře však útes rok co rok podemlelo a břeh se ke kostelu nezadržitelně přibližoval. Poslední bohoslužba se tu konala v roce 1874 a potom byl kostel opuštěn.
V roce 1901 se ztřítila první část zdiva do moře a v dalších desetiletích následovaly další. Dnes zbývá jen fragment jižní stěny. Aby nezmizel i ten, byl útes pod ním zpevněn a břeh chrání vlnolamy. Příběh kostela se stal symbolem síly moře a toho, jak rychle se břeh Baltu mění. Vedle zříceniny vede z okraje útesu vyhlídková plošina, která vybíhá nad pláž. Z ní je dobře vidět, jak blízko u moře zeď stojí, a otevírá se z ní výhled na dlouhou pláž a pobřeží na obou stranách. Vstup k zřícenině i na plošinu je zdarma.
O kostele koluje celá řada pověstí. Podle jedné z nich moře kostel pohltilo jako trest za hříchy místních obyvatel, podle jiné se v bouřlivých nocích z hlubin ozvá kostelíní zvon. Právě atmosféra pomíjivosti dělá z místa oblíbený cíl fotografů, hlavně při západu slunce. Hned vedle zříceniny stojí multimediální muzeum, které přibližuje historii kostela i proměny pobřeží, a v obci jsou restaurace a stánky s občerstvením. Návštěva zříceniny a vyhlídky trvá asi půl hodiny a cesta k ní je rovná, takže ji zvládnou i rodiny s kočárky. Do Trzęsacze jezdí i úzkokolejná železnice, která vede podél pobřeží mezi letovisky obce Rewal a pro děti je sama o sobě zážitkem. Nedaleko leží Międzyzdroje s molem a Wolińským národním parkem a na opačnou stranu letovisko Niechorze s majákem.